Kamča, Darja a Gábi jdou na místo setkání. Již z dálky vidí Rosťu, jak čeká až konečně někdo přijde, teď se dočkal. Vesele se k holkám hlásí. Nyní skupina čtyř lidí čeká pouze na to, až přijdou další dobrodruhové. Všichni jsou tak trochu nervózní, neboť ráno pršelo, stále je mokro a „třídní" řekl, že za špatného počasí se nikam asi nepojede. Naději však stále mají. Když Kamča sděluje ostatním, že ji Jana volala, že na výlet nejde, protože kontaktovala „bosse" celé akce a ten ji sdělil, ať radši nejezdí, naděje stále ubývá...
Celá skupina nyní odolává pokušení zajít si do Kokos baru, který je asi 20 metrů od nich, ale jsou tvrdí, jsou odolní, pevní jako skála. Nepotřebují alkohol ani jiné povzbuzovatele mysli(alespoň teď ještě ne), ale výjimka tvoří pravidlo... Pro vlastní bezpečnost nebudeme sdělovat jména lidí, kteří mezi tyto výjimky patří... Avšak dnes jsou tito odvážní lidé připraveni jít na výlet, kde nejen mají prožít nečekaná dobrodružství, ale mají si z něj odnést nové zkušenosti a vědomosti. Ale vyjde jim to právě dnes?!
Přichází jejich dobře naladěný třídní učitel Mgr. Patrik Kavecký. Příhodně oděn do modré bundy a černých riflí. Jelikož si myslí, že dnes má dozor nad bezpečností nás všech, tak se nás pro jistotu ptá, zda jsme si jisti, že právě dnes jsme rozhodnuti podniknout výlet. Všichni zúčastnění říkají celkem jednoznačně, že ano. Extrémní podmínky, ať je to zima, mráz a vichřice nebo neskutečné vedro, nám zrovna nevyhovují, ale my to překonáme a daného cíle dosáhneme. Jsme totiž ti nejlepší z nejlepších. Zbytek nejlepších z nejlepších zůstává asi doma, jelikož jsou jarní prázdniny.
Nyní do diskuze, zda by přece jen nebylo nejlepší jet až v pátek, přichází další tlupy aktivních lidí z Mendelova gymnázia a to jsou Venďa a Verča z rodiny Skalických, Anička Špalková neboli Anika „eš" a Honza neboli „Sváča" – jeho přezdívka je pravděpodobně odvozena od jeho příjmení Svačina, ale mohly to být i jiné důvody, třeba ten, že ho prvačky fakt „žerou"... Kdo ví...
Nyní je nás devět. Podmínkou bylo, aby nás přišlo nejméně 5, a to jsme splnili. Ještě se k nám připojují Ondra, jeho bratr Honza a David, který má na sobě červenou bundu. Gábi a Darja evidentně z Davidovy červené bundy „nemůžou", jediné co mohou je smát se a proto se radši otočí a snaží se to „vydýchat".
Bratrové Stoklasovic jsou oblečeni v maskáčovém stylu. Jde poznat nejen to, že to jsou sourozenci, ale i to, že na takovouto výpravu nejdou poprvé. Vybaveni jsou opravdu dobře. Jsme rádi, že jsou s námi.
Vyrážíme na zastávku.
Je zde mnoho lidí. Snad všichni nejedou do Žimrovic jako my?! Přijíždí žlutý bus TQM. Samozřejmě, že všichni ti lidé ze zastávky jedou na stejné místo jako my...
Ještě před nástupem do autobusu se rozhodujeme, jestli nakonec nepojedeme do Vítkova a nepůjdeme opačným směrem, než jsme to plánovali.
Jedeme do Žimrovic. Za cestu tam platíme 11 Kč. Jestli to takhle půjde dál, tak nás tento výlet „zruinuje"... Jedeme z Opavy přes Hradec nad Moravicí do již zmíněných Žimrovic.
Jsme v Žimrovicích, jdeme k řece, je to pravděpodobně Moravice. Nacházíme most přes řeku, řeka má velice nečekané zbarvení – je zelená. Tak trochu to ladí s nedalekou budovou pastelově zelené barvy. Nejsme schopni se domluvit k čemu ta budova slouží, nakonec se celkem shodujeme, že by to mohla být nějaká továrna. Sice nám to k ničemu není, ale alespoň nějak započínáme konverzaci. Kamča se ale asi nechce bavit o továnrě, začala nám tvrdit, že ten most, přes který jsme právě přešli, byl určitě „MOST PŘES MINULOST". Souhlasíme.
Za mostem se před námi rozléhá dlouhá a bahnitá cesta. Vidíme černého psa, potom doslova „muže v černém", ale vidíme taky tři malé děti, které si hrají v blátě. Je báječné, že už nejsme děti.
Jdeme do mírného kopce, na jednom stromě je fosforově růžová skvrna. Fascinující. Z bláta přecházíme na asfalt. Nalevo od nás je skalnatý převis, napravo je barevný úl. Nikoho to však nezajímá a všichni se dívají, buď před sebe nebo na povrch cesty.
Dalších úkazů je najednou velmi mnoho – další úl, spadlá větev, a co je nejdůležitější – Kamča viděla „tančící oblak" a to se zapíše do historie lidstva.
Začínají různé diskuze, témata jako film Pán prstenů, jídlo, rajčata a sýr nesmí chybět. Už je tady opět bahno, jsme rádi, že ho zase po dlouhé době vidíme.
PK(skutečně nenacházím jiné možné označení pro Patrika Kaveckého) si odskočil „zafounovat". Cesta mírně stoupá. Řeka, která nás téměř celou dobu doprovázela, odbočila neznámo kam.
Celou skupinu, která se celkem rychle „sune" dál, tvoří v popředí : Kamča, Darja, Gábi, Rosťa; v druhá řadě : „brothers Stoklas & Stoklas" & David ( he isn´t their brother); a v třetím pořadí : Sváča, Venďa, Anička, Verča; celou tlupu uzavírá PK, který po ukončení hovoru je opět „with us".
Opět vedle sebe můžeme vidět řeku Moravici a v ní taky vidíme dlouhý, zarostlý ostrůvek.
Cesta se různě klikatí, chvíli jde mírně dolů a opět nahoru.
Před chvílí jsme viděli tabuli s nápisem BUKOVÝ CHODNÍK, tohoto ojedinělého názvu si všimnul skoro každý. Ptám se Davida, jestli neví, kolik kilometrů nás ještě čeká, dostávám zajímavou odpověď. Podle Davidových propočtů jsme na třicátém kilometru naší trasy(poznámka : naše trasa má měřit 15 kilometrů). David se většinou neplete. Budeme mu věřit.
Cesta je až vražedně zledovatělá, jdeme z kopce, před námi vidíme dřevěnou bránu. Kamča má vlastní teorii : E= mc˛ a k tomu dodává, že před námi je ve skutečnosti Prašná brána, za ni je koníček a my jsme husopasky. Nemáme žádnou odpověď.
Poznámka : všude je led, bortíme se, padáme.
1. Přestávka :
Dva podezřelí odpadlíci se vzdalují od skupiny. Bratr Kuba (neboli Ondra, bratr Honzův) si s „mužem s červenou bundou" (neboli Davidem) jdou dát dvacet (nebo radši třicet) do vzdáleného lesíka. „Velký Stoklas", známý překupník ntické značky – Avon, pije čaj, a to je podezřelé. Kamča jí chleba se salámem, PK hledí na všechny jak jí a vypráví nám o své nové pračce, Rosťa „loká" pití , Venďa „mobajluje", Anna Š. stojí a má překřížené nohy, Verča „dlabe" bagetu s pórkem.
Lorenzo a Lamas neboli dva odpadlíci se vracejí ze své stezky odvahy. Přežili.
Vedle nás jsou vlhké klády. Každý z nás je využívá jinak, ti odvážní na nich sedí, ti méně je používají jako odkládací plochu(bez rezervé však nemáš místo).
Kamče mrzne penízek, který ji Dája dává jako almužnu. Kamča nám tvrdí, že není „homeless".
Konec přestávky.
Právě přecházíme na morbidně zmrzlou cestu a Darja nám k tomu začíná tančit novodobý tanec. Je to úžasné. Duo bratrů O & H mají návrh, abychom si zahráli „ringo". Gábi má návrh, aby jsme radši hráli RINGO STARRA z The Beatles. Bohužel nemáme místo, kde bychom si mohli zahrát. Proto se zabavujeme dohady o tom, kdo ze třídy, s kým a proč... Konverzraci o nových vznikajících párech v naší třídě, přerušuje Rosťa, který nám s hlučným pokřikem předvádí, co dělat v případě uklouznutí na ledě. Je to zcela improvizované a proto si Rosťa spolu s našim obdivem odnáší i špinavé oblečení.
Led, už zase led. Nesnášíme led.
Právě zjišťujeme, že jsme došli až do Asie, vedle nás totiž teče Žlutá řeka. Nikomu nevadí, že je mnohem menší než všichni očekávali, má rozměry asi jako větší kaluž. Gábi usoudila, že to bude asi pramen. Nyní Žlutá řeka někde zmizela, nikdo neví kam. Nabíráme nový směr – Kamčatka. Někdo by si mohl říct, že hodláme jít za naší Kamilkou, a má pravdu. Kamča je v první linii výpravy, a ostatní jdou několik metrů za ní a jejími spiklenkyněmi, Darjou a Gábi. Započítáme i Rosťu, který pořád padá na zem a znovu se snaží dohonit odvážné dívky. Jdou „vepředu" , ale zpomalují, aby počkali na zbytek výpravy. Cesta přes led, který byl téměř všude, končí bahnem. Cedule:
ZÁKAZ ROZDĚLÁVÁNÍ OHNĚ A TÁBOŘENÍ.
PK nám zděluje, že je tady zákaz, ptá se nás jestli ještě „můžeme" a my už se připravujeme jít dál. Honza Svačinů se dobrovolně nabízí, že ceduli strhne. PK nabídku bohužel odmítá. Jsme zklamáni. Jdeme dál. Nemáme oheň, nemáme přestávku, ale máme mokré kalhoty...
Procházíme malou brankou a vidíme malý most přes říčku. Několik metrů od mostu je malé ohniště. Zcela očekávaně se rozhodujeme, že si uděláme vlastní. Rosťa začíná kopat malou lopatkou, asi ho to zmáhá, a proto pokračuje PK, a nakonec ohniště „doladí" Honza. Honza nám říká, že tomuto nástroji se říká polní rýč. Jsme udiveni. Hodláme natočit nový film, „Honza v akci", tak se bude jmenovat. Bude to asi o známém táborníkovi – určitě to bude trhák.
Ohniště je hotové, teď si potřebujeme někde odložit batohy a popřípadě i své pozadí. Jako sedadlo nám tedy posloužila pláštěnka od Gábi, na pláštěnce poznáváme obrázky králíčků. Darja si vzpomíná na zážitek s Gábčiným králíčkem. Dále No comment.
Akce „každý si zajde pro jeden kámen" bohužel nekončí tak, jako se očekávalo, většina využila práva veta. Další akci jsme nazvali „sběr dřeva". Účastní se pouze kluci.
Dostává se k nám zpráva, že Rosťa používá les i k jiným potřebám než pouze k sběru dřeva. Po 10ti minutách, které na to potřebuje, se opět vrací. Teď už se nemusíme bát, že by si z našeho společného výletu odnesl kromě zmrzlého těla i zdravotní problémy.
V nádobě, která má pravděpodobně nahradit hrnec, necháváme vařit stolní neperlivou vodu.
Dvojice O & H zjistila, že voda již vře, a proto přisypávají do kotlíku polévku ze sáčku značky Maggi od sester V & V . Polévka se nyní vaří doslova „na mírném ohni"...
PK si začíná opékat párek, párek dostává jméno Mojmír. Další párek sice opéká Kamča, ale je pro libovolného zájemce. Ohýnek skutečně dobře hoří a posmrkané papírové kapesníky taky, je tady sice hodně kouře, ale to je asi účel.
Do polévky se přidalo vejce.
Polévka je hotová.
Ochutnávka je povinná pro všechny, výjimku tvoříme my vegetariáni.
PK si šel umýt ruce, a po návratu si všímá Aničky. Anička má na kšiltovce nudli, asi ji tam zůstala po konzumaci polévky. PK se ji na to upozorňuje a všechny ostatní taky.
PK znovu mizí u řeky, kde si opět myje ruce, z toho usuzujeme, že je velice čistotný.
Chce mít čisté ruce, aby mohl napsat pár milých slov Darje do deníčku. Darjin deník dnes koluje přes celý spolek amatérských turistů (nás). Darja pořád oxiduje s deníkem. Nejhůře se jí oxiduje u O & H, což je záporný anion. Ale chemická reakce za přítomnosti jiných prvků (a to budeme asi my - zbytek skupiny) bude pravděpodobně možná... Rosťa právě fotí PK zezadu, jak omývá kotlík od polévky v poněkud znečištěné řece. Určitě to bude zajímavá fotka.
Je přesně 13:13, smutný to čas. Právě jsme pohřbili našeho kamaráda, Johnieho Wolkera, dobře nám posloužil. Sbohem, naše ohniště... Všichni truchlíme.
Jelikož jsme tábořili dole u řeky, nyní se musíme dostat zpět na původní cestu, takže jdeme do kopce. Cestou vzhůru jsme potkali smradlavou ponožku. Je to jedinečný zážitek.
Jdeme opět přes led. Přecházíme již třetí most. Kamča znovu říká, že je to most přes minulost. Souhlasíme, bláznům se nemá odporovat. Kamča nám to říká u každého mostu. Už nechceme žádný most.
Před námi vidíme nějaké odpočivadlo. Je tam vyřezáno mimo jiné, že 30.4.2001 tam byli PADESÁTNÍCI Z HRADCE NAD MORAVICÍ. To nás pobouřilo.
Rosťa si myslí, že napravo od nás je určitě Annina dolina. Rosťovo vyprávění přeruší Verča, která chce na záchod, Darja a Anička mají tu samou potřebu.
Vidíme značku opravdu vyjímečného tvaru a barvy . Toto označení vidíme poprvé, asi to označuje stezku.
Pod námi je řeka, a vedle ní je zasněžené pole.
PK začíná dělat ze dřeva špačka. Bohužel pro ornitology, netvořil žádnou dřevenou figurku podobnou tomuto ptáčkovi. Ale ještě není čas na hru, až později.
Teď mírně klesáme a před sebou vidíme ledovou cestu. Opět přecházíme přes led. Je to fakt sranda. Kamča se snaží udržet na cestě ve vertikálním stavu, a v tom jí má pomoc Gábi, ale evidentně nedobrovolně. Kamča se nechce pustit, a když se od ní Gábi odtrhne, Kamča hbitě přeskočí za Darjou, ta z Kamčiny nečekané návštěvy také není dvakrát nadšená.
A je tady čas na špačka. Ale ne na opékaného, je nám líto, Rosťo. PK bere do rukou veliký a špinavý, ale plochý kámen a dává ho doprostřed cesty. V tuto chvíli máme všechny potřebné nástroje a pomůcky pro hru zvanou „ŠPAČEK".
Princip: Těleso tohoto tvaru, vyřezané ze dřeva se dá na plochý kámen, jednou tyčí do něj „nadhazovač" poněkud silněji uhodí (chcete-li, tak praští) a jakmile špaček vyletí do vzduchu, tak ho dobrý střelec neboli „odpalovač" zasáhne, a odpálí jej.
Současný stav: PK v roli nadhazovače, Sváča jako hráč. Špaček neodpálen.
Hra „špaček " dočasně přerušena.
Role se vyměňují. Opět to nedopadlo tak, jak by mělo.
Venďa rozdává žížaly, gumové a barevné, samozřejmě poživatelné.
Naše trasa vede okolo úzkého zamrzlého potoka, Gábi to fascinuje natolik, že požádá Rosťu, aby to vyfotil. Všichni mu radí, jak by měl potok vyfotit. Rady typu : „ ... postav se na tu ledem zamrzlou hladinu, a foť... „ , jsou opravdu originální. Po vyfocení se jde dál. Sváča se teď aktivně baví tím, že střílí po Darje sněhové koule.
Přicházíme na rozcestí a rozhodujeme se, kam půjdeme. Máme 3 možnosti, stojíme uprostřed takové lesní křižovatky a čekáme na další instrukce. PK a Honza říkají, že půjdeme doprava.
Cesta je tak trochu klikatá, a k tomu ještě je zde náledí, Kamča má zase sklony někoho „zneškodnit" při vlastní záchraně. Darja informuje PK, že její tenisky i ponožky jsou mokré. Kamča je taky v teniskách. Mně osobně se svěřila, že jsou nové a že je nesmí ušpinit...
Rovina. Zastavujeme se. Napravo vidíme dřevěné chatky a přímo před námi stojí kadibudky. Některé to inspiruje natolik, že si vzpomenou na svoji potřebu, a jdou hlouběji do lesa se vyprázdnit.
PK dělá nového špačka, protože ten minulý byl skutečně nepoužitelný. Nejdříve sám otestuje jako nadhazovač. PK se trochu bojí toho, že to dřevo je měkké, ale nakonec se ukazuje, že je to dobrý špaček.
Další pokus „špaček": v roli nadhazovače se nám představuje „ muž s červenou bundou" a to jest David, a v hlavní roli se nám představí PK
(poznámka: v českém znění Bohdan Tůma a Zdeněk Mahdal)
Odpálení č. 1 : Špaček letí po solidním odpálení mírně k zemi.
Odpálení č. 2 : Velice dobré odpálení, špaček letí neznámo kam.
Akce „najdi špačka" skončila. Nová zábava – PK se snaží trefit sněhovou koulí do vyřezaného srdce v kadibudce. Pokus se nezdařil. Jak říká můj bratr: přidejte 5 MB RAM a zkuste to znovu... Sváča stále střílí sněhové koule, tentokrát na Darjino pozadí.
Mírně zabočujeme, a nacházíme sluníčkem nádherně ozářený palouček. Jsou tady všude krtince, nikdo nechce vědět, jaké to bude mít následky.
Nacházíme ohniště u řeky. Gábi, které bylo celý výlet zima, si nyní sundává bundu i svetr. Je to ohromující. Všichni odkládají své svršky. Někdo jde hrát špačka, někdo sedí na lavičkách u ohniště a zbytek si jde zahrát Ringo Starra.
Špaček je stále aktivní téma. Postupně se střídají David, Honza Svačina, Rosťa a PK. Musíme zde také poznamenat, že Sváča má nejdelší odpal. Jsme na něj patřičně hrdí.
Sváča se s PK baví o výtrusech, které zde zanechaly asi zdejší zvířata. Sváča na to vlastní názor, všichni si dovedeme představit jaký...
Hraje se Ringo Starr. Domlouváme se, že ten či ta, kdo hodí ringo do řeky, se stane RINGO RIVER. Nikomu se to zatím nepodařilo. Škoda, pro řeku.
Zbylá skupinka aktivně se opalujících sedí na lavičkách (ale spíš jsou to kusy opracovaného dřeva) a filozofují o životě. Sváča dělá hod oštěpem. Rosťa zlomil nahazovačku.
Ringo Starr. Gábi je přesně naproti Slunci, toho využívají ostatní. Atentátník Honza Stoklasa se ji pokusil odstranit, Gábi přežila. Smůla pro spoluhráče. Jde evidentně poznat, že bráchové Stoklasovic na sebe strategicky útočí ve chvíli nepozornosti druhého. Kamča stále jí svou svačinu, a to jsou dva plátky chleba s neznámých obsahem mezi nimi, a přitom stačí celkem solidně hrát. Vedle Kamilky stojí Darja, na ni se zaměřilo duo bratrů a schválně jí hážou dlouhé nahrávky. Ondrovi se jeho místo mezi Honzou a Darjou líbí, až podezřele mile se směje na bráchu, který je vpravo od něj. Vedle Honzy, který má sklony k páchání atentátů, stojí oběť Gábi. Místo si s Gábi nikdo nechce vyměnit. Jenom Darja, ale to Gábi odmítá, protože Darja na místě svého nynějšího pobývání uklouzla, a tím tam utvořila poněkud kluzkou (přistávací) plochu. Mnohem lépe už vidí Anička napravo od Gábi, která má kšiltovku. Do ustálené skupiny Ringo Starrovců můžeme za určitých podmínek připočítat i Rosťu, ten ale chvíli hraje,
a za chvíli zase „vezme roha". Rosťa se stává terčem rodiny Stoklasů, až životu nebezpečné nahrávky ho donutí se vzdálit. Za pět minut se vrací s nadějí, že už si to O & H rozmysleli. Jiní hráči mají také problémy. Okolo všech hráčů, ale určitě nejvíce okolo Gábi, jsou krtince, a když píšu všude, tak to znamená, že jsou absolutně všude. Díky těmto hromádkám hlíny se všem účastníkům hry zvětšily podrážky bot o 5 cm.
Přichází „boss" a sděluje nám, že neví, kdy náš autobus přijede, a proto by bylo lepší vyrazit už nyní. Navrhujeme, že jestli přijdeme dřív na zastávku, tak bychom si mohli zahrát tam. Návrh je přijat. Let´s go!
Darja všem ochotně nabízí své BeBe Dobré ráno v zeleném obalu. PK přijímá a nabídne si. V tu chvíli Rosťa „vytasí" foťák a fotí PK, jak konzumuje sušenku. Rosťa má skrytý talent na focení. Jdeme ke zbytkům sněhu na trávě, a očisťujeme si svou nejčastěji krtincema zašpiněnou obuv. Moc to nepomáhá.
Naši dobrodruzi se rozhodli jít přes velmi nebezpečný most. Dřevěný, bez zábradlí, šířka asi 45 cm a pod námi hnusně špinavá řeka. Holky se hodně vyděsí, když někdo, asi na 99% muž, začíná na „lávce" náruživě skákat, a tím „roztřepe" celou lávku i s nevinnými dívkami, které nechtějí nic víc, než tu lávku rychle a bez zranění přejít. Po příchodu na pevnou zem měla sklony k utopení této osoby převážná většina dívek.
Jdeme střídavě přes led, bahno, štěrk a podobně.
Proč nefungují technické služby i v lese?! Ze zamyšlení nás vyvádí jedinečný jev.
Máme možnost vidět na obloze velkého ptáka. Bohužel z tak veliké dálky nepoznáváme, co je to za druh, ale určitě je světlé barvy a větších rozměrů.
Rovina. Nalevo od nás je drátem ohraničený prostor. Sváča navrhuje Rosťovi, aby jako první zkusil, jestli je tam proud. Rosťa odmítá. Je zde taky návrh, abychom se všichni chytli za ruce a zkusili to společně. Nikdo neodmítá, ale ani nepřijímá nabídku. Sváča říká Verče, aby ze sebe udělala „Ešici Kečemovou" z Oblázkového města. Verča odmítá.
Ano, také si myslím, že Sváča je velmi aktivní. Teď přirovnává Rosťu k ovci, nikdo nereaguje.
Cesta je opět klikatá. Sváča nás nazývá prasaty, zajímavé je, že mu nikdo neodporuje. Sváča vidí koně, rychle to řekne Darje, potom ještě několikrát změní názor. Podle něj by to mohla být i kráva, lev zkřížený s býkem nebo bizon. Pro jistotu se zeptá Fredky neboli Darji, jestli to zvíře poznala. Nepoznala.
Vidíme hospodu, Honza Sv. je nadšen. Hospodu ale asi nenavštívíme. Zklamání.
Cesta je nekonečná. Umíráme.
Už jsme umřeli. A autobus nám už beztak ujel.
Vidíme téměř zřícenou stavbu, snad Vikštejn. Naše nadšení nelze popsat.
Před námi je X-tý most. Naštěstí je velký a pro civilizované lidi (jako my) přijatelný.
Darja právě ztrácí signál, a nestíhá poslat SMSku. Držíme minutu ticha. Všichni truchlíme kromě Kamči, ta se těší z pohledu na zříceninu, někdo tvrdí, že je to určitě Vikštejn. Že by?!
Začínáme uvažovat nad názvem našeho „společenstva". Anička má název, který nás docela dobře vystihuje: SPOLEČENSTVO EXTRÉMŮ. Ale ještě nejsme pevně rozhodnuti...
Kopec. Mírné stoupání nás skutečně zmáhá.
Poprvé za dlouhou dobu potkáváme lidi. Jsou živí, hýbou se a dokonce mluví.
Je to vůbec možné?!
Nyní před námi máme možnost vidět město. Vidíme Vítkov – Podhradí. Gábi až teď zjišťuje, že to tady zná.
Nad námi serpentiny, před námi hospoda. Vítězí směr hospoda.
Jsme tady. Ač je to neuvěřitelné, přežili jsme, žijeme!!! Je 15 : 40. Jede nám „to" za půl hodiny.
Je tady příjemně. Všichni si začínáme uvědomovat, co nás bolí, co jsme ztratili, popřípadě nám to upadlo, nebo naopak co jsme si přinesli, popřípadě dostali.
Máme od bláta špinavé boty, nohavice mokré a zanešené nevím čím (možná že kdybychom si je nechaly někde ve vlhkém prostředí, tak by nám tam začalo něco kořenit... berte to jako inspiraci pro nový vědecký výzkum), máme „zasviněné" ruce od Ringo Starra. Bolí nás nohy, záda, ruce, v některých případech i hlava...
Kolem nás projíždějí auta. Blázni sedí na zábradlí(Venďa, David, Gábi, Verča,... ). Honza Dvěstěklasa má v ústech trávu (poznámka : věřili jsme mu, že už toho nechal). Zbytek společenstva zmizel u řeky a pravděnepodobně hrají Ringo Starra. Verča a Anička jdou do restaurace.
Návrat Verči a Aničky. Odchází PK.
PK se vrací z Gambrinus restaurace neboli PAJZLU, jak „to" nazvala Verča (neodporujeme, protože jsme tam osobně nebyli). Asi tam nemají „kávu pro chvíle pohody", když se PK vrátil tak brzo. Nemají tam ani žádné nanuky. Trpíme. Asi to nepřežijeme.
Darja, Kamča, Rosťa a Ondra se vrací od řeky Mississippi. Této akci jsme dali soukromý název : „MUMIE SE VRACÍ". Prosím neberte to osobně.
PK nám tvrdí, že je morbidně unavený a že „ ... takhle unavený ještě nebyl ... ", samozřejmě mu nikdo nevěří.
Právě hledáme batoh PK, zjišťujeme, že je to HUSKY. Nikdo z nás nevěděl, že s sebou máme psa. Jsme (ne)mile překvapeni. Celou dobu takovou zátěž tahat na zádech - jak říká můj bratr – dost „hustý"...
Všichni s vyjímkou PK sedíme na zábradlí, užíváme si sluníčka, mírného větru a pohody.
Nastává debata o jízdenkách. David machruje, že neplatil 11 Kč jako my, ale jenom 10,40 Kč. Má náš obdiv. PK si tipuje, že má David každou desátou jízdenku zdarma, David říká, že je to pravda (poznámka : David si šplhá, Odstrčil ho pochválí). Debata přechází z jízdenek na občanky. Venďa nám tvrdí, že je na občance houslový klíč. Vytahuje svoji občanku a ukazuje nám „neználkům", že nejsme vůbec informováni o tom, co nosíme v peněžence. Udivujeme se. (Zajímavé je, že má Venďa 15. narozeniny až zítra.)
Přijíždí autobus, chybí nám Darja a Kamča. Chybí nám do počtu... ale Kamčin „most přes minulost" nám skutečně nechybí.
Cena jízdy : 23 Kč. Po nástupu do autobusu čekáme, až Sváča řekne něco jako, že je to „děsná zlodějna". Dočkáváme se, Honza nás nezklame. V buse sedíme vzadu. Jedeme po serpentinách, nikdo zatím nezvracel. Autobus sebou - jak to nazvat, PK mi radí napsat, že bus sebou (po pražsku) „huždá". My tomu rozumíme tak, že sebou hrozně třese, my padáme z jedné strany na druhou a pořad jsme v pohybu – v nedobrovolném pohybu. Gábi sedí u okna, ještě jednou tohle vozidlo takhle sekne a má po hlavě (dobrá zpráva pro odpůrce sarkazmu).
Už potřetí zastavujeme, tentokrát u hasičské zbrojnice.
Cestou můžeme vidět všechny typy budov, napravo můžeme vidět i hřbitov. Jedeme do kopce a to je opravdu vysilující. Gábi všem nabízí žvýkačky – Winterfresh nebo Orbit(Apple). K jejímu udivení chtějí všichni jablko, což je pro ni nepochopitelné. Jablečná žvýkačka má krátkou dobu na žvýkání, za 5 minut je z ní jen cementová kulička.
Žvýkáme, žvýkačka je neskutečně břidká a ten řidič taky. Mimo jiné jezdí schválně přes díry v silnici. Udržet žaludek v klidu je opravdu těžký úkol.
„Plynulá " jízda řidiče nás začíná štvát, hledáme nějaké zbraně... Konec hledání. Je to beznadějné. Jsme odsouzeni tuto jízdu přežít bez anestetik.
Po pravé straně od nás je pofiderní zříceninka domečku, této „stavbě" se udivujeme, jednak stojí,ale možná tam někdo dokonce bydlí.
Už nás nebaví zabývat se zříceninkou, prohlížíme si vesnici.
Jsme rádi, že bydlíme tam, kde bydlíme.
Vyjíždíme z vesnice. Cesty jsou klikaté a Gábi bolí hlava...
Vjíždíme do dalšího „zapadákova". Všichni kromě Gábi zjistili, že jsou to Žimrovice, neboli město, že kterého jsme vyšli na výlet.
Konec Žimrovic.
Nalevo skály, napravo stromy, hotel Belarie a zámek Hradec nad Moravicí, před námi je (nečekaně) silnice.
Gábi má zajímavý postřeh - jede za námi auto pražské značky, a dokonce i se řidičem. Jako typický Středočech nás předjel. Chceme říct, že ten Pražák jel přes plnou čáru, zjišťujeme, že tady naneštěstí není žádná čára.
Proti nám projelo nějaké nákladní auto, hluk jak ... a rychlost u nuly.
Napravo od nás je firma Brano, debata o tom, co se tam vlastně vyrábí.
Honza Sv. se rozhodl, že nás opustí dřív, a že domů poběží jako „ratlík". Všichni ho podporujeme a fandíme mu.
Honza vystupuje a my jedeme dál. Ze zadních sedadel vidíme jak běží, alespoň se o to snaží. Jsme za zatáčkou, všichni víme, že už Sváča beztak neběží, že to bylo jednom jako „gesto machra".
Za námi jede žlutá Felicie opavské značky a nápisem STING. To je začátek diskuze o zpěvákovi Stingovi, Genesis, Philu Collinsovi a U2.
Meziměstský autobus přijíždí do Opavy.
Jsme opět ve známém prostředí. Zastavujeme a vystupujeme.
Kamča nám zděluje, že před nimi celou dobu „tančily" sedadla. Tiše závidíme a čekáme až vystoupí poslední členové z busu.
Kamča, Darja a bratrové O & H seděli celou dobu ve přední části autobusu, a křičet na ně přes celý bus, aby šli za námi, se nám skutečně nechtělo. Ale všichni čtyři to bez nás přežili.
Darja se tam evidentně moc nevyspala, vypadá hrozně. Všichni ji litujeme...
Rozchod. Celodenní akce je u konce, v pořádku všichni vystoupili z nebezpečného busu a přejeme si krásné prožití prázdnin.
...
CELKOVÉ SHRNUTÍ(neobjektivní) :
Tento výlet se mi jako jeden z mála velice líbil. I když byly určité chvíle, u kterých se nečekala, že vůbec nastanou. Jako například ledová cesta, zima u ohniště, nebezpečná lávka. Ale nastaly i chvíle, o které by byla skutečně škoda přijít. Jako Kamčin
(ač otravný) most přes minulost, Prašná brána, Ringo Starr a mnoho jiných.
Byly probrána zajímavá témata a diskuze nebyly ničím omezeny.
Terén nebyl zrovna takový, jaký jsem předpokládala.
Mosty byly (až na vyjímky) v dobrém stavu.
Hry byly zajímavé a zábavné.
Myslím si, že se sešla dobrá parta lidí. Byl to velice příjemný výlet, trochu vyčerpávající a v některých okamžicích až nebezpečný (viz led).
Věřím, že v budoucnu nás - turistů - bude mnohem víc a výletů taktéž...
OMLUVA :
Těmito slovy chci skutečně všechny osoby, které v mém popisu našeho společného výletu byli popsány podle mého subjektivního dojmu, poprosit o prominutí.
Všichni zmínění mne znají již čtvrtým rokem a poznali, že se mé chování mění podle nálady. Na výletě jsem sice byla velice dobře naladěna, ale přece jen se chci všem opravdu omluvit jak za své chování, tak za svá slova a i za své dojmy zveřejněné v těchto listech.
Nedílnou součástí mého současného života se stávají sarkaztické poznámky. Určité množství těchto narážek jsem použila i v textu.
Omlouvám se všem, které tento text urazil nebo pobouřil.